Vážení čtenáři,
vybalancovat elektrickou síť je odpradávna věda. Patří k tomu i řešení situací, kdy se proudu vyrobí zbytečně moc. V Česku to ale vede k absurdnímu plýtvání.
Už to slovo napovídá, že je něco špatně. V Česku stoupá obliba zařízení jménem „mařič energie“, což je cosi jako velkokapacitní fén. Zdánlivě nepotřebná věc, která umí jen naprázdno a rychle zlikvidovat přebytečnou elektřinu.
Původně šlo o specializované stroje, vyvinuté třeba kvůli testování turbín, aby elektrárny nemusely při zkušebním provozu řešit úskalí spojená s připojením k síti. Nebo naopak k prověření stability záložního zdroje, než se k němu připojí něco kriticky důležitého, třeba hala plná počítačových serverů.
Teď se ale pro mařiče v Česku našlo nové uplatnění, nad kterým zůstává rozum stát. Firmy je hromadně připojují přímo do sítě jako pojistku, kdyby proudu bylo někdy zbytečně moc. Paradoxně jde o způsob, jak snadno vydělat peníze, i když by šlo „zmařenou“ elektřinu využít někde jinde užitečnějším způsobem.
Na rozmach mařičů upozornil jako první před týdnem Český rozhlas. Posbíral informace od dvou hlavních zdejších distributorů ČEZ a E.ON a zjistil, že ke konci loňského roku měli od svých zákazníků na stole žádosti o připojení mařičů o celkovém výkonu tisíc megawattů. Což odpovídá výkonu jednoho bloku temelínské elektrárny.
Jeden takový mařič od loňska provozují majitelé skiareálu Plešivec a hrdě se k němu hlásí. Jiné firmy zařadily mařiče do sortimentu a nabízejí je na webu k prodeji. Třeba německý model PLM1000 má výkon 1000 kW, takže za hodinu zvládne spálit totéž, co průměrná česká domácnost za půl roku.
Zájem reaguje na vzrůstající výkon obnovitelných zdrojů, hlavně solárních elektráren, a to nejen v Česku. V době slunečných dnů přes hranice přitéká solární proud i z okolních zemí a občas nastávají situace, kdy je ho zkrátka moc. I když se vypne všechna další řiditelná výroba, spotřebitelů stejně není dost a s přebytečným proudem je potřeba nějak naložit. Jako když supermarket vyhodí prošlé jogurty.
O Velikonocích 2023 kvůli přebytkům dospěl státní správce přenosové soustavy ČEPS k rozhodnutí, že některé solární parky z úřední moci od sítě na chvíli odpojí. Za to je ale pak musel odškodnit. Což nás konečně dostává k odpovědi na otázku, kde se najednou takový zájem o mařiče bere a kdo jejich pořizování financuje.
Ústředním posláním ČEPS je držet elektrickou síť v rovnováze. Tedy mít vždy po ruce řešení, jak vybalancovat výrobu a spotřebu. Mařiče jsou alternativou k odpojování a následnému odškodňování solárů, proto jimi ČEPS bere zavděk a v rámci širokého spektra „služeb výkonové rovnováhy“ je poptává. Když někdo nabízí odběr dost levně, ČEPS ctí „technologickou neutralitu“ a zakázku přidělí.
Nabízí se otázka, proč někdo raději nepřipojí k síti baterii, mrazírnu, skleník nebo těžbu bitcoinů, aby přebytečná energie měla aspoň nějaký užitek. Lidé z praxe odpovídají, že mařič je zkrátka na pořízení levnější a je s ním také méně starostí. Kdo nemá energetiku jako primární předmět podnikání a nechce se baterii věnovat, koupí si mařič jako rychlý stroj na peníze od ČEPS.
Utěšující zprávou je, že nasazení mařičů je pro ČEPS hlavně otázkou takzvané „studené zálohy“. Jejich provozovatelé tedy dostávají zaplaceno hlavně za to, že jsou k dispozici pro případ extrémních odchylek. Aniž by elektřinu – až na výjimečné situace – skutečně spalovali.
I tak je ale vzniklou anomálii, kdy stát na jedné straně výrobu solární energie dotuje a pak někomu jinému platí za připravenost ji spálit, potřeba nějak řešit. Už jen proto, že pro takové vynakládání veřejných peněz se těžko najde pochopení a výsledkem bude jen další lavina mylných stížností na to, že moderní čistá energetika je vlastně k ničemu.
Jednu odpověď přináší nový zákon Lex OZE 3, který se příští týden po letech odkladů schvaluje v Senátu a který mařičům rozumným způsobem kus trhu bere. Odstraňuje českou specialitu, hájenou dlouho tradičními elektrárenskými kolosy, totiž že bateriové úložiště si lze pořídit jen v kombinaci s výrobním zdrojem.
Proto je dnes baterií málo, což by se ale letos mělo začít měnit – a jednou z nadějí je, že mařiče jsou pro cyničtější hráče jen dočasnou předehrou a po změně legislativy místo nich nasadí smysluplnější baterii.
„Dá se to také zakázat,“ uvažuje nad vzniklou situací s mařiči šéf strategie ČEZ Pavel Cyrani. Což je návrh, který by stál za zvážení – tedy vyloženě marnou spotřebu ze státem placených vyrovnávacích služeb úplně vyřadit. | 
