Vážení čtenáři,
v prvním týdnu, kdy je na světě návrh státního rozpočtu, z něj vyplavalo nečekaně velké množství kostlivců. Některé potíže už se vyřešily, jiné ale ne, takže vláda bude buď bude muset škrtat, nebo nasadit účetní triky.
Dlouholetá bolest zdejší energetiky v podobě velkorysých dotací na provoz starých solárních elektráren se opět vrací. I příští rok má jít o desítky miliard, a tak je tu znovu starý známý nápad – dotace zkrátit a ušetřit.
Opatrně ho do éteru vypustilo Ministerstvo financí v reakci na zjištění, že v návrhu rozpočtu mu na zelenou elektřinu chybí kolem 20 miliard. Což je shodou okolností stejně peněz, o kolik má klesnout rozpočtový schodek nebo o kolik mají naopak stoupnout platy státních zaměstnanců. Takže relativně dost.
Jako by se čas posunul o rok dozadu, kdy stejné ministerstvo navrhovalo vyřešit rozpočtovou nouzi stejným způsobem. Nakonec z toho ale byl jen prázdný výkřik. Totožný výsledek lze očekávat i letos – manko nezaplatí solární baroni, ale všichni daňoví poplatníci.
Podporované zdroje energie známé pod zkratkou POZE stojí od roku 2011 kolem 40 miliard korun ročně. Část se rozpočítává na spotřebitele rovnou do faktur za elektřinu, zbytek platí pravidelně stát z rozpočtu.
Loni celá suma klesla na minimum (22,8 miliardy), protože tržní ceny elektřiny byly vysoko a dotační vzorečky jsou naštěstí napsané tak, že výrobcům tuto tržní cenu jen dorovnávají. Jenže teď elektřina zase zlevňuje, což v kombinaci s dalšími faktory žene dotační nároky naopak na rekordní maximum. Zatím neoficiální odhady mluví poprvé o částce přes 50 miliard.
Spotřebitelé v cenách zaplatí zhruba polovinu. Pro domácnosti je tento příspěvek už letos na stropě, který je daný ze zákona na úrovni 599 korun za megawatthodinu. Firmy by teoreticky mohly platit víc, ale vláda jim tento týden na tripartitě slíbila, že je v zájmu konkurenceschopnosti průmyslu zatěžovat víc nebude.
Díru tedy musí zacelit stát. Ministerstvo financí zatím vyčlenilo na zelené zdroje jen 8,5 miliardy korun. Že to nebude stačit, otevřeně říká Ministerstvo průmyslu a obchodu i Energetický regulační úřad. Co s tím, je rébus na zbytek září. Pak musí vláda poslat do Sněmovny rozpočet, který už by měl sedět.
Zdálo by se, že za 40 miliard ročně po dobu 15 let by z Česka měla být zelená velmoc. Což ale jak známo není – nejvíc peněz jde starým elektrárnám z dob solárního boomu před rokem 2011, kterým poslanci tehdy omylem nebo záměrně přihráli zbytečně vysokou podporu na dvacet let dopředu.
Za hodně miliard si tím Česko kupuje jen velmi málo zeleného proudu, loni jen 3,4 terawatthodiny, šest procent domácí spotřeby. Ještě horší je skutečnost, že špatně napsaný zákon pověst zelené energetiky degradoval na roky dopředu a zabetonoval její další rozvoj.
Zákon se několikrát měnil a příděl peněz krátil, naposledy v roce 2019 zavedením solární daně. Další zásah sliboval ministr financí Zbyněk Stanjura loni při tvorbě konsolidačního balíčku, kde jednou z největších součástek mělo být snižování dotací všeho druhu.
„Víme, že to nebude jednoduché a že ti, kteří podporu inkasují, budou hrozit žalobami a arbitrážemi. Nicméně my jsme to riziko posoudili a jsme připraveni ho podstoupit,“ uvedl Stanjura loni v květnu na adresu provozovatelů solárních elektráren. Právě kvůli riziku arbitráží se ale nakonec nestalo vůbec nic a ke krácení dotací došlo jen tak, že stát přehodil solární poplatky zpět na spotřebitele.
Není jasné, proč by slibované krácení solárních dotací mělo letos dopadnout jinak. Stanjura to nejspíš dobře ví a jen mazaně říká to, co lidem dobře zní a nad čím si jako loni zpětně umyje ruce – s posteskem, že to chtěl aspoň zkusit, ale nešlo to.
Zda solární elektrárny nedostávají moc, stát před zavedením solární daně rozsáhle kontroloval a počítal spolu s Evropskou komisí. Jestli tehdy dospěl k tomu, že dál už v krácení jít nelze, protože jednou bylo něco slíbeno a v právním státě se takové sliby dodržují, pak nemá smysl téma znovu otvírat.
Třeba i proto, že rozvoj zelených zdrojů bude teď potřeba jako sůl a nikdo jiný než soukromí investoři ho nepotáhne. Nemá tedy smysl jim posílat vzkaz, že v Česku měníme pravidla pokaždé, když se ve státním rozpočtu objeví díra. | 
