Vážení čtenáři,
kdo má úspory v akciích, dostal tento týden lekci, že nic neroste do nebe. Do módy se vrací ekonomické poučky o tom, jak burzovní kolapsy předpovědět. A většina z nich nevyznívá moc dobře.
Nezaměstnanost 4,3 procenta nevypadá jako žádná velká tragédie. Když se ale fronta lidí bez práce začne měsíc po měsíci výrazněji prodlužovat, něco je špatně.
Tak zní jedna z triviálních zákonitostí, která se dostala tento týden do módy ve zkomoleném překladu jako „Sahmovo pravidlo“. Autorkou poučky je žena, americká ekonomka Claudia Sahmová, vzestup nezaměstnanosti podle ní funguje jako spolehlivá předzvěst propadu celé ekonomiky.
Její pozorování stojí na historických datech, ze kterých vyčetla, kdy zavelet k poplachu. Problém nastává, když průměrná nezaměstnanost za tři měsíce po sobě vyskočí o půl procentního bodu nad nejnižší číslo posledního roku. Což se teď stalo – v červenci bylo v USA bez práce 4,3 procenta lidí, tříměsíční průměr stoupl na 4,1 procenta, dno z předchozího roku činilo 3,5 procenta.
Když nezaměstnanost takto rychle vyskočila v minulosti, obvykle záhy přišla recese, tedy pokles výkonu celého hospodářství. Což veřejnost vždy těžce nese jako velkou ekonomickou prohru.
Intuitivně to dává smysl – když se náhle začne hodně propouštět, něco se děje. A čísla to potvrzují. Poučka Claudie Sahmové pasuje na devět z jedenácti posledních amerických recesí.
Dá se tato skepse ověřit ještě jinými ekonomickými zákony? Můžeme najít minimálně pět dalších důležitých ukazatelů, které teď dávají znepokojivé výsledky:
Inverzní výnosová křivka. Ta nastává ve chvíli, kdy je levnější půjčit si na delší dobu než na dobu kratší. To se v USA děje už dva roky. Určující je porovnání úrokových sazeb mezi desetiletým a dvouletým americkým státním dluhopisem. Desetiletý byl od roku 2022 levnější, což zjednodušeně řečeno signalizuje, že na nejbližší roky chce jen málokdo z investorů sázet. Buffettův indikátor. Světoznámý miliardář Warren Buffett je pověstný spoléháním na selský rozum. Jedna z jeho triviálních pouček říká, že je dobré sledovat poměr mezi tržní hodnotou všech akcií na burzách vůči skutečnému výkonu ekonomiky, tedy hrubému domácímu produktu. Americké akcie jsou nyní vůči HDP skoro na dvojnásobku, což je historicky velký nadstandard a možný signál, že na burzách se nafukuje bublina. Pravidlo dvaceti. I podle něj jsou americké akcie nyní hodně předražené. Rozumný strop se prý pozná podle vztahu mezi cenami akcií a ziskovostí firem. Tento násobek (tzv. price-to-earnings ratio), když se k němu připočte roční míra inflace, by neměl být vyšší než 20. U firem z hlavního amerického indexu S&P 500 akcie aktuálně stojí 27krát víc, než kolik činí zisky na akcii. Státní dluh. Intuitivním signálem, že ekonomika je přehřátá a nadopovaná, je poměr státního dluhu vůči výkonu ekonomiky. I v tomto ohledu Spojené státy lámou rekordy, stejně jako většina bohatého světa. Než začal Ronald Reagan závodit v 80. letech se Sovětským svazem ve zbrojení, americký dluh byl na podobné úrovni jako nyní v Česku, kolem 40 procent HDP. Teď už činí skoro 130 procent. Index LEI. Nejznámější americký ukazatel, v kterém je zabudováno deset dílčích veličin, prověřených historií jako včasné indikátory budoucího vývoje celé ekonomiky. Do indexu se promítá stav zakázek, nálada spotřebitelů nebo vývoj akciového trhu. Dolů jde už rok, byť letos trochu menším tempem než v druhé polovině loňského roku.
Jsou tu i jiné důležité indikátory, které vycházejí v USA normálně nebo smíšeně. Největší ekonomika světa koneckonců pořád roste, inflace postupně klesá a na podzim se od americké centrální banky čeká, že chatrný růst podpoří snížením úrokových sazeb.
I tak ale vzhledem k výše vyjmenovaným rizikům platí, že vrhat se v tuto chvíli na nákupy akcií, zlevněných výprodejem z tohoto týdne, chce hodně odvahy. |
