Vážení čtenáři,
Česká spořitelna a Moneta Money Bank jsou velcí rivalové na bankovním trhu, ale v uplynulých týdnech se rozhodly táhnout za jeden provaz. Alespoň co se týče jejich názoru, že by stát měl mladým lidem dotovat cenu hypoték a pomoci jim tak k vlastnímu bydlení.
Představa bank je taková, že by stát mladým přispíval na placení úroků a snížil tak i aktuální tržní sazbu zhruba na polovinu. Měsíční úspora na splátce by podle výše hypotéky mohla představovat i několik tisíc korun.
Není zcela jasné, proč úrokovou dotaci vytahují banky právě teď. Tržní sazby pomalu klesají a s ohledem na vývoj inflace lze očekávat, že pokles bude pokračovat i v příštím roce. Sazby by se mohly pohybovat kolem tří procent, což už rozhodně nelze považovat za něco limitujícího pro zájemce o vlastní bydlení.
I při současných sazbách mírně přes pět procent hypoteční trh ožívá. V letošním březnu banky poskytly 18 miliard korun hypoték, meziročně o 50 procent více.
Problémem realitního trhu a dostupnosti bydlení v Česku není cena hypoték, ale cena nemovitostí. Ta je v poměru ke kupní síle obyvatel nejvyšší v Evropské unii, k čemuž velkou měrou pomohly právě rekordně levné hypotéky v minulých letech, kdy lidé kupovali obrazně řečeno vše, co se na realitním trhu koupit dalo.
Při nedostatečné nabídce vlastnických i nájemních bytů na trhu nastartuje podle odborníků v letošním roce další růst cen a loňský mírný pokles bude jen epizodou v dlouhodobém růstovém trendu.
Z úst bankéřů zaznívají argumenty, že by dotací stát pomohl k vlastnímu bydlení i těm, kteří by na něj jinak nedosáhli. No, pokud si s ohledem na své rodinné příjmy někdo nemůže dovolit hypotéku za tržních podmínek, tak ji zkrátka dostat nemá. Takový klient by vůbec neměl projít schvalovacím procesem banky.
Dotace úrokové sazby pro mladé by navíc paradoxně nepřispěla k vyšší dostupnosti bydlení, ale naopak by ji pro většinu lidí zhoršila. Silné oživení poptávky by totiž zrychlilo růst cen nemovitostí.
Volání po úrokové dotaci je paradoxní ještě z jednoho úhlu pohledu. Hypotéky jsou dost masivně podporované státními penězi již dnes, rozhodně více než stavební spoření.
Když v roce 2020 stát zrušil daň z převodu nemovitosti, což rozhodně nepřispělo k vyšší dostupnosti bydlení, chtěla ministryně financí Alena Schillerová recipročně zrušit u nových hypoték možnost snížení daňového základu o zaplacené úroky z hypoték. Tehdejší opozice, dnešní vládní koalice, to ale zamázla.
Na většinu starých hypoték si tak lidé mohou snížit daňový základ až o 300 tisíc a u hypoték poskytovaných od roku 2022 o 150 tisíc korun. Ročně tak na daních lidé s hypotékou ušetří až 45 tisíc, respektive 22,5 tisíce korun.
Pro státní rozpočet, který se potýká s rekordně vysokými schodky, nejde rozhodně o zanedbatelnou položku. V roce 2020, kdy byly sazby hypoték na dně, to státní kasu ochudilo o 5,14 miliardy korun.
Vezmeme-li v potaz růst trhu i sazeb v následujících letech, může hrubým odhadem státní rozpočet na odpočtu úroků z hypoték tratit mezi 15 až 20 miliardami ročně. Srovnatelný s touto částkou je jen aktuální nárůst výdajů státu na příspěvek na bydlení, který se kvůli inflací zasaženým rozpočtům rodin vyšplhal na 18 miliard v loňském roce.
Není ovšem fér srovnávat výdaje státu na příspěvek na bydlení s odpočtem úroků z hypoték. Zatímco příspěvek na bydlení je sociální dávka potřebným, miliardami na odpočet úroků z hypoték stát jen zpětně vrací lidem to, co už stejně zaplatili a pomáhá jim z veřejných peněz splácet nejdražší nemovitosti v EU.
Pozitivní je, že dosud na návrh bank dotovat hypotéky přímo žádná odpovědná ministerstva nereagovala vstřícně. A také to, že v současných plánech podpory bydlení začíná stát více myslet na podporu výstavby nájemních bytů, což bude do budoucna pro většinu lidí dostupnější cesta k bydlení než hypotéka. Dobře ale víme, že cesta k nějaké změně zákona může vést přímo přes Sněmovnu, pokud by si nějací poslanci vzali tento nápad za svůj.
Pokud by to přeci jen někoho napadlo, je dobré si připomenout, že v loňském roce stoupl celkový čistý zisk bankám a spořitelnám v Česku na 104 miliard korun, o dvě miliardy více než v roce předchozím.
Loni také stát podle původních odhadů očekával, že na dani z mimořádných zisků odvedou do válkou a drahými energiemi zasaženého rozpočtu banky 33 miliardy korun. Na rozdíl od desítek miliard korun od energetických firem ale banky odvedly celkem 700 milionů korun a výše uvedené finanční ústavy, volající po dotování hypoték, neodvedly nic.
Není podstatné, zda byly banky kreativní ve svém účetnictví nebo si to pokryly už v době, kdy se pravidla windfall tax pro banky tvořila. Podstatné je, že když stát natáhl k bankám ruku, pěkně ostře ho přes ni plácly. To samé má udělat stát nyní, když natahují ruku ony. | 
