Vážení čtenáři,
lidé v Česku mají obvykle velmi vyhraněné postoje k fungování Evropské unie a její hospodářské politice, ale jejich přístup nenaznačuje, že by měli zájem vyjádřit svůj postoj ve volbách. K posledním volbám do Evropského parlamentu přišlo v Česku méně než 30 procent oprávněných voličů a zájem je tak hluboko pod průměrnou účastí voličů v členských zemí Unie.
Oslovil jsem proto renomované ekonomické experty, aby zhodnotili roli a význam Evropského parlamentu pro současné i budoucí fungování české ekonomiky a tím i pro vývoj životní úrovně zdejších obyvatel.
Mezi hlavní ekonomické výzvy podle nich patří udržení konkurenceschopnosti evropských firem, naplňování Zelené dohody (Green Deal) pro Evropu s cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality, snížení závislosti Evropy na dodávkách strategických surovin ze třetích zemí včetně těch, které neuznávají evropské hodnoty, energetická bezpečnost a snižování byrokracie a regulace.
Pojďme si přiblížit jednotlivé ekonomické výzvy detailněji očima expertů.
„Evropa zásadně ztratila dech v porovnání se svými konkurenty. Máme nižší produktivitu než USA, pomaleji rosteme a méně investujeme. V roce 2022 byla produktivita EU na třech čtvrtinách produktivity USA,“ uvedl prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček. Evropská unie podle něj dlouho důvěřovala světovým pravidlům a očekávala, že je ostatní hráči budou dodržovat.
„Opak je pravdou. Masivní subvence čínské vlády do domácí ekonomiky jsou na denním pořádku. To je mimo jiné důvodem, proč Evropská komise zahájila šetření dovozu elektroaut z Číny. Podporu domácí ekonomiky provádí také USA,“ dodává Zajíček.
Hlavní ekonomka Raiffeisenbank a členka NERV Helena Horská dodává, že Evropa musí rychle zapracovat na využití vlastních zdrojů a vybudování a posílení vztahů se spřátelenými třetími zeměmi, které zajistí stabilní a bezpečné dodávky surovin.
K posílení konkurenceschopnosti je nutné zvýšit i inovační potenciál firem. „Přenášení výsledků výzkumu do aplikací pro výrobu a život je pomalé. Není divu. Ke špatným politickým rozhodnutím vlád v některých zemích a k pomalému úpadku konkurenceschopnosti přispívá fakt, že před zavedením společného trhu před 30 lety se členské země dohodly, že si oblasti energií, financí a telekomunikací nechají v pravomocech národních vlád a národních trhů a nezařadí je do společného trhu,“ soudí ekonomka Jana Matesová, která řadu let zastupovala Česko ve Světové bance.
Zcela zásadní vliv na budoucí konkurenceschopnost Evropské unie má již výše zmiňovaný Green Deal. Je naivní představa některých politiků Green Deal zastavit, jak píše kolegyně Zuzana Kubátová, ale dávno rozjetý vlak může změnit svou rychlost či jízdní řád.
„Evropa umí jednu věc geniálně, a to je, že jakýkoliv program typu Green Deal může naplnit novým obsahem a tvářit se, že pořád je to ten samý starý projekt. Takže podle mě nikdo Green Deal nepohřbí, ale stane se něčím malinko jiným. Protože je prostě skvělé mít velké plány, ale pak ještě musíme mít i světlo a běžící továrny,“ uvedl letos na jaře pro iRozhlas zmocněnec pro energetiku Václav Bartuška.
Loni se tak například českým vládním úředníkům, ministrovi dopravy Martinovi Kupkovi a skupině europoslanců v čele s Alexandrem Vondrou podařilo zmírnit normy pro automobilový průmysl Euro 7. Spojenci byli Němci a Italové.
„Ambice Evropské unie stát se leaderem v zelené tranzici naráží na ekonomickou realitu. Ambice musí lépe a precizněji reflektovat akceptovatelné náklady a také příležitosti pro nové obory, které může projekt vystřelit k nebesům,“ soudí Helena Horská.
Podle ekonomických expertů je tak role Evropské parlamentu mimořádně důležitá. „Jak ukázala zkušenost s přijetím Green Dealu, je role velká, i když funguje jinak a složitěji, než jsme zvyklí třeba u naší Poslanecké sněmovny. Evropský parlament nemá přímou zákonodárnou iniciativu, ale zasahuje do návrhů předkládaných Evropskou komisí a de facto s Radou EU spolurozhoduje v řadě důležitých oblastí,“ soudí ekonom banky Creditas Petr Dufek.
Klíčová je role europoslanců při schvalování evropského rozpočtu. „V důležitých výborech pak europoslanci mohou poměrně zásadně ovlivnit formování konkrétních evropských politik. Už několikrát se v minulosti ukázalo, že schopní a aktivní čeští europoslanci dokázali měnit politiku na evropské úrovni, případně pro Česko vyjednat výjimky, uvedl Tomáš Dvořák z londýnského institutu Oxford Economics.
Ekonomové se shodují, že v rámci Green Dealu mají poslanci hájit českou ekonomiku, která má dominantní automobilový průmysl a zastaralý energetický sektor.
Podle Tomáše Dvořáka je třeba si uvědomit několik věcí. „Tato transformace není jen náklad, ale rovněž ohromná příležitost na posun od ‚montovny’ k produkci s vyšší přidanou hodnotou. Náklad toho ‚nedělat nic’ a Green Dealu říkat ne, je mnohonásobně vyšší. Za druhé EU k transformaci poskytuje ohromné prostředky v Plánu národní obnovy a Modernizačním fondu. A za třetí, snaha ignorovat nízkouhlíkovou transformaci je lichá, protože ostatní ji ignorovat nebudou, a to platí jak pro státy, tak soukromý sektor. Můžeme si tu za 15 let zkoušet dál vyrábět auta se spalovacím motorem, ale budeme to muset dělat sami a nikomu je neprodáme,“ soudí Dvořák.
Právě Green Deal bude oblast, kde se budou moci noví poslanci projevit. „Lze očekávat, že nový parlament upraví současný plán zelené tranzice a lépe zohlední ekonomické náklady a ekonomické příležitosti,“ soudí Horská.
„Nedělám si iluze, že dokážeme vše otočit v náš prospěch, ale musíme být součástí takových koalic, které dokážou náš hlas prosadit. Po dvaceti letech v EU se nám to začalo dařit a do dalšího pětiletého mandátu bych byl ještě ambicióznější,“ uvedl Zdeněk Zajíček.
„Specificky mě mezi hlavními ekonomickými zájmy Česka napadá udržení podmínek pro rozvoj jaderné energetiky. Ve většině ostatních ohledů budou ekonomické zájmy Česka obdobné Německu, vzhledem k podobné struktuře ekonomiky,“ soudí Pavel Sobíšek.
Dostupná a bezpečná energie je pro evropské firmy i domácnosti další z klíčových komodit. „Řada zemí Evropské unie, domácnosti i firmy mají až trojnásobně dražší energie v porovnání se severoamerickou konkurencí, což se týká i Německa a Česka. Pro českou ekonomiku je nutnost zásadní změny v energetické politice, včetně stanovování cen, klíčová,“ dodává Matesová.
Mimo zřetel by s ohledem na podporu inovativní ekonomiky neměl zůstat ani rozvoj kapitálového trhu.
„V současné době občané Evropské unie masivně financují americké firmy, na které jde podle aktuální údajů Institutu Jacqua Delórse 300 miliard eur z jejich úspor ročně. Proč? Protože Evropská unie po odchodu Velké Británie nemá ani jeden velký, likvidní kapitálový trh, který by Evropanům vynášel zhodnocení jejich úspor, a ty pak byly k dispozici pro rozvoj evropských, zejména inovativních firem. Nejefektivnějším kapitálovým trhem v EU je momentálně švédský, o kterém většina čtenářů uslyší poprvé,“ uvedla Matesová.
Pro některé čtenáře Seznam Zpráv to ovšem novinka nebude, o švédském kapitálovém trhu psal kolega Lukáš Voženílek v newsletteru Parket.
S nutností rozvíjet kapitálové trhy souhlasí i Helena Horská. „Rozdrobený kapitálový trh nedokáže efektivně distribuovat riziko na širší investorskou populaci a poskytovat dostatek kapitálu pro začínající podniky. Silná závislost na bankovním financování bohužel omezuje růstový a inovační potenciál Evropy, neboť v podmínkách přísné regulace a vysokých kapitálových požadavků na banky sektor ne vždy dokáže efektivně fungovat.“
Omezovat přebujelou regulaci a byrokracii, která se podle Matesové už dostala do DNA Evropské komise, je podle Matesové obří úkol. „Bylo by třeba, aby nová předsedkyně či předseda Evropské komise vzala tento úkol za svůj a najala na to odborného manažera transformace Evropské komise. To nemůže řídit politik, musí jít o technokratického specialistu,“ soudí ekonomka.
Dobrým začátkem by podle ní bylo, aby se nové normy navrhované Evropskou komisí týkaly jen principiálních věcí a vyžadovaly co nejmenší byrokracii. „Měla by se týkat jen zásadních věcí, ne nesmyslů, jako je změna mzdového tarifu řidiče kamionu brázdícího Evropu, kdykoliv překročí hranice nějaké země.“ | 
