Vážení čtenáři,
období rekordně vysoké inflace v posledních dvou letech dalo českým domácnostem nebývalou silou zakusit, jak rychle a citelně mohou jejich úspory ztrácet na hodnotě.
I když inflační vlna přiměla spoustu domácností začít přesouvat své úspory na lépe úročené produkty a mnozí objevili kouzlo opravdového investování, většina nedokázala své úspory ochránit či ztrátu výrazně minimalizovat.
Podívejme se, jak na rostoucí inflaci domácnosti reagovaly. Za uplynulé tři roky se podle statistiky České národní banky objem vkladů domácností v bankách zvýšil do letošního ledna o zhruba 700 miliard na 3,7 bilionu korun.
Peníze na běžných účtech klesly o zhruba 240 miliard na 1,41 bilionu korun a ze své kupní síly v uplynulých třech letech přišly s ohledem na kumulovanou inflaci zhruba o 400 miliard.
Největší přesun proběhl směrem k termínovaným vkladům, které za uplynulé tři roky narostly o 500 miliard na 1,03 bilionu korun. Tento v historii nevídaný přesun potvrzuje, že inflace měla i pozitivní dopad a lidé začali pro své peníze hledat lepší zhodnocení. Ovšem ani lepší úroky na těchto vkladech, které se pohybovaly kolem šesti procent, nedokázaly před inflací v uplynulých letech vklady ochránit a inflace z nich ukousla dalších 150 až 200 miliard.
V letošním roce by se už měla situace stabilizovat, úspory by měly inflaci odolat a s výjimkou peněz na běžných účtech ji i snadno porazit. I když se aktuální inflace pohybuje kolem dvou procent, centrální banka udržuje sazby stále přes pět procent, a banky tak nabízejí vklady s úroky od 4 do 6 procent. Že budou bankovní vklady porážet inflaci i do budoucna, ale není moc pravděpodobné. Jak budou sazby postupně klesat, půjdou dolů i úroky na vkladech.
Opravdu dlouhodobě efektivní obranou proti znehodnocování úspor je investování. Podle průzkumu společnosti EY z poloviny loňského roku investuje zhruba polovina Čechů, ovšem pouze čtvrtina pravidelně.
Poměrně oblíbené jsou v Česku podílové fondy, které v uplynulých třech letech zažily poměrně masivní nárůst spravovaného majetku. Fyzickým osobám narostl majetek v těchto fondech za poslední tři roky o 220 miliard na 825 miliard korun. Oproti penězům uloženým v bankách tak jde zhruba o pětinovou částku.
Podle Indexu českého investora společnosti Swiss Life Select dosáhlo průměrné zhodnocení podílových fondů v loňském roce 12 procent a v dlouhodobém horizontu podle hlavního analytika Swiss Life Select Richarda Bechníka zhodnocovaly podílové fondy za posledních pět let průměrně 7,8 procenta ročně. Fondům se daří i letos, ale výnosy se samozřejmě liší podle zvolené strategie a ochoty nést i riziko případné ztráty.
Je zcela evidentní, že investování je dlouhodobě nejlepší strategie, jak ochránit své úspory, zhodnocovat je do budoucna a zajistit si tak na stáří vedle státní penze další finanční polštář.
Podpořit investice na stáří má i od letošního roku zavedení dlouhodobého investičního produktu. Pravidelné investice do investičních produktů podpořila i vláda zvýšením částky, o kterou si mohou lidé spořící na stáří cestou investic každoročně snížit daňový základ, na 48 tisíc ročně.
Kromě této podpory je však třeba rozvíjet finanční gramotnost a podporovat rozvoj kapitálového trhu, aby většina domácích úspor nesměřovala formou investic do zahraničních cenných papírů. Tuzemský kapitálový trh totiž zatím nenabízí dostatek příležitostí.
Vezmeme-li například tržní kapitalizaci akcií na dvou hlavních trzích pražské burzy, dostaneme se na hodnotu 1,4 bilionu korun, tedy zhruba tolik, kolik drží domácnosti na běžných účtech. A bezmála polovinu hodnoty pražské burzy dělá jedna jediná akcie, státem ovládaný ČEZ.
Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že rozvinutý a státem podporovaný kapitálový trh je důležitou součástí fungující ekonomiky a místem pro financování firem i zhodnocování úspor obyvatel. Velkou inspirací je například Švédsko, na které nedávno upozornily britské Financial Times. To přilákalo na svůj kapitálový trh v posledních deseti letech 501 firem, což s výjimkou Velké Británie nemá nikde v Evropě obdoby.
Švédsko zavedlo investiční spořicí účty již v roce 2012 a individuální investoři jsou ušetření hlášení o svých podílech i daně z kapitálových výnosů nebo dividend. Místo toho je zdaněna celková hodnota účtu jedním procentem ročně.
Na vládou podceňovaný až ignorovaný kapitálový trh upozornili i experti Národní ekonomické rady vlády ve svém souboru opatření, které by mohly pomoci do budoucna nakopnout českou ekonomiku. U účtu dlouhodobých investic doporučují právě větší inspiraci švédským modelem, zavedení zaměstnaneckých akcií a hlavně vyvarování se kroků, jež by vedly k oslabení kapitálového trhu.
A to je jedna z věcí, která se bez výjimky žádnému z našich kabinetů nedařila. Od dob kupónové privatizace nevyužily české vlády kapitálový trh k privatizaci státních firem a přes nejrůznější proklamace o podpoře kapitálového trhu to nevypadá, že by o tom byli politici ochotni seriózně uvažovat.
Naopak jsme nedávno zažili poměrně silné pnutí kolem ČEZ, jež patří mezi klíčové firmy pražské burzy, kdy chystaný zákon zavdával vážným obavám, zda nebude chtít vláda ČEZ naopak zestátnit a zda to proběhne vůči minoritním akcionářům za férových podmínek. Zprvu obhajovaný zákon se nakonec vláda naštěstí rozhodla poslat k ledu.
Dalším krokem, který rozhodně nelze vnímat jako podporu kapitálového trhu a posilování důvěry investorů, jsou aktuální úvahy části vládní koalice o sektorové dani pro banky. Hned tři významné banky – Komerční banka, Erste bank (majitel České spořitelny) a banka Moneta jsou přitom vedle ČEZ další blue chips pražské burzy. Selektivní zdanění bank by důvěru investorů v tuzemský kapitálový trh notně pošramotilo. Navíc peníze, které by od „tučných“ banka vláda inkasovala do rozpočtu, by z velké části byly ve skutečnosti peníze klientů bank, od kterých by banky peníze vybraly ať už zdražením některých služeb, či rychlejším snížením úroků na vkladech.
Vládě chybí jasná strategie, jak podporovat kapitálový trh. Za předpokladu, že ho vůbec podporovat chce. Pokud ale motivuje lidi k investování většími daňovými úlevami, měla by si to stanovit jako jednu ze svých priorit. A naopak nezavádět nové daně, které jdou přesně proti tomu. | 
