|
|
|
|
ma,
nacházíme se v kritické části ledna, kdy některá novoroční předsevzetí přestávají mít patřičnou sílu, ubývá jim hybnost a leckdy se jim nechce fungovat vůbec.
Je to s nimi každý rok těžké a mnoho jich skončí opuštěných jako suchá švestka u cesty. Bývá jich tak moc, že dokonce dostaly svůj vlastní svátek. Na 17. ledna každoročně připadá podle kalendáře podivných svátků Den zahazování novoročních předsevzetí.
Má to být den, kdy se opouštějí a zahazují předsevzetí. Den, kdy se člověk znovu oddá svým hříšným zvykům, návykům a zlozvykům, kterých se chtěl prvního ledna zbavit. Bez výčitek, protože tento den je k tomu přece celosvětově určen.
A teď vážně. Některá předsevzetí, jak se v průběhu ledna ukáže, nejsou úplně šťastná. Ty má smysl opustit. Ale opravdové změny se dějí bez ohledu na to, že už pominulo počáteční nadšení. Pokud je rozhodnutí pevné, tak změna přežije okamžiky slabé vůle i dlouho po 17. lednu.
Ostatně když dojde na příležitostnou slabost, můj blog stejně moc nepomůže ji překonat – spíš naopak. Mezi mými lednovými a únorovými články nebývají recepty na dietní či odlehčená jídla, protože si nemyslím, že se zima k hubnutí hodí. Víc se hodí k zabíjačkám, vepřovým hodům a sytým jídlům. Až do masopustního veselí, kdy se všechno obrátí a kdy předjarní odlehčování začne dávat větší smysl.
Přesto tu mám dnes jednu výjimku. Polévku lehkou, plnou zeleniny, ale zároveň sytou a výživnou. Je to takový zimní zázrak, až z něj srdce plesá a oči přecházejí. Však taky mají proč:
S chutí do dalších lednových dní,
Florentýna
|
|
|
|
|
|
|
|
