Lečo se k nám dostalo jen z nedalekého Maďarska, kde je jedním z tradičních pokrmů. U nás jej vaříme jako hlavní jídlo, v Maďarsku jej naopak používají i jako přílohu.

I když si ho u nás děláme spíše jemnější, správně by mělo být lečo spíše ostřejší. Maďaři toho docílí využitím pálivých paprik. Ty jsou spolu s mletou paprikou, rajčaty, cibulí a solí jednou ze základních surovin. Výhodou leča je zejména to, že je tvořeno zeleninovým základem a není na něm tedy nic příliš nezdravého. Někdo si do něj rád přidává vejce, brambory, někdo zase slaninu, klobásky či párky. Lečo byste nalezli i v dalších státech Evropy, avšak pod jinými názvy; v Itálii je to například peperonata, ta je však mnohem méně ostrá. V Česku si lečo děláme nejčastěji v létě, neboť nás skvěle zasytí a není příliš těžké.