|
|
|
|
ma,
20. září 1847, tedy před 175 lety, byla na ostrově Mauricius vydána známka modré barvy s nominální hodnotou dvě pence.
Z původních 500 vytištěných kusů zbylo do dnešní doby jen 12 modrých mauritiů, každý s hodnotou závratně převyšující původní dvě pence. Známky jsou o to vzácnější, že místo správného nápisu poštovné zaplaceno nesou slova poštovní úřad.
Shodou okolností právě dnes slaví svátek Mořic, tedy Mauricius. Na počet jsou sice Mořicové v Česku ještě vzácnější než zmíněné poštovní známky, ale je to hezká shoda okolností.
Dá se najít nějaká shoda okolností i s mým dnešním receptem?
Myslím, že snadno.
Jídlo, o kterém píšu, může být na první pohled docela obyčejné. Klidně se v něm může skrývat pár spadaných a vykrájených jablek a zbytek včerejšího pečiva. Zdánlivě jednoduchá věc s ne zcela urozeným původem a s malou šancí na úspěch.
A přesto z ní může při správné péči vzniknout legendární pokrm, o kterém se bude vyprávět široko daleko, na který se budou stát fronty a který se bude dát považovat za sběratelský kousek:
Legendy patří za rámeček a tuhle si – věřím – dáš za rámeček taky.
Florentýna
|
|
|
|
|
|
|
|
