ma,
když se řekne ricotta, co tě napadne jako první?
Že to je ten divný kelímek v rohu chladicího pultu, kterému se při nákupu vyhýbáš?
Že všechny italské suroviny mají své kouzlo, své místo v kuchyni a tato není výjimkou – raději ať však zůstane v kuchyni někoho jiného?
Že ricotta je mistrovská ukázka, jak vyrobit sýr z něčeho, co zbylo po výrobě jiného sýra?
A když už se ricotta ocitne v tvé kuchyni, co z ní vyrobíš jako první?
Dáš ji jako základ na pizzu?
Ochutíš ji medem a bylinkami a budeš podávat s grilovaným nebo pečeným ovocem?
Použiješ ji do omáčky na těstoviny?
Uděláš z ní pomazánku?
Vyrobíš z ní omáčku k namáčení neboli dip?
Upečeš ji k večernímu posezení?
Přidáš ji k náplni do zapečené zeleniny, zapečených těstovin nebo do lasagní?
Připravíš z ní nadýchané lívanečky?
Anebo ji odneseš k sousedům, ať se o ni postarají?
Ve všech jmenovaných případech se mi chce říct: zadrž, pro jednou změň své úmysly a vyzkoušej tento recept:
Lehké, nekynuté, do 30 minut hotové. Oblíbené bez ohledu na roční období, čas, nečas i počasí.
Florentýna
PS. Pokud tě na tohle kouzlo italské kuchyně nedostanu, zkusím jiné:
Když budeš mít pizzu o poloměru z a výšce a, jak spočítáš její objem? Vzoreček je samozřejmě pi.z.z.a :-)
|
